WBC-VECI

Národ žijící na apeninském poloostrovu je ve světě hodně známý. Respektive ani ne tak známý, jako hlavně proslavený. Proslavila jej taková ta kulatá záležitost s názvem pizza, špagety, tiramisu, různé druhy umění a kdo ví, co ještě. Jenže mimo toho všeho je to také národ známý svou horkokrevností. Právě to je vlastnost, která se výrazným způsobem promítá do vztahu Italů k autům. Samozřejmě, pro spoustu z nich je to stále jen dopravní prostředek, ale mezi nimi existuje silná skupina lidí, pro které to je vášeň. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, Italové mají svá auta opravdu rádi. Jistě, někteří z nich jim dávají pořádnou čočku a jezdí cihlu i v místech, kde to prakticky ani nejde, ale právě to je zapříčiněno onou vášní.

Otázkou ovšem zůstává, kam zařadit Oscara. Ten ještě neměl ani řidičák a už si kupoval své několikáté auto. Po divokých malých fiátcích přesedlal na něco umírněnějšího. Něco hodně umírněnějšího! Peugeot 307 s šestnáctiventilovou benzínovou jedna čtyřkou pod kapotou, která v základu dává 90 koní (přesněji 88 k) a 133 Newtonmetrů. To z auto vůbec žádné žihadlo neudělá, ale na normální ježdění je to celkem dostačující. Byla to prý nabídka, která se neodmítá. Oscar nechtěl sílu, protože té si dle svých vlastních slov užil ve fiatech až až. Chtěl tohle auto především kvůli vzhledu, ne kvůli výkonu. Proto se rozhodl motor nechat v takřka sériovém stavu, přičemž jediným vylepšením se stalo sání značky BMC.

Mnohem víc se Oscar zaměřil na podvozek. Čtveřice tlumičů se honosí štítkem Essepi a je mnohem tvrději laděná, nežli její sériová obdoba. Přední ventilované kotouče s výkonnějšími třmeny byly objednány od výrobce Tarox, zatímco ty zadní zůstaly standardní. Mnohem viditelnějším zásahem do podvozkových skupin jsou až 18mm distanční podložky, které vytvořily v podbězích dostatek místa pro disky s dvanácti paprsky. Ty pochází od Millemiglia, pyšní se rozměrem 9x19“ a obouvají japonské pneumatiky Toyo s agresivním dezénem.

Jenže i podvozek a jeho nastavení hraje po vizuální stránce teprve až tu druhou roli. Na prvním místě jednoznačně stojí hromada upravených dílů karosérie. Je jedno, jestli si vzpomenete na blatníky, dveře, kapotu, nárazníky, zrcátka nebo spoilery. Bez zásahu totiž nezůstalo vůbec nic, ať se vám to zdá sebevíc prapodivnější. Je jen škoda, že všechny použité díly pocházejí z různých katalogů úpravců a jediným „home made“ produktem je zavaření klik (chcete-li zahlazení) všech tří dveří. Oba nárazníky plus nástavce prahů pochází od firmy Impakt a jedná se o model Luxury. Stejně tak na tom je i kapota motoru, ale ta je pro efekt vylepšena použitým materiálem, kterým se stal karbon. Na konec střechy nepřímo navazuje laminátový spoiler, který je zakončený dvěma rohy na každé straně. Ty se tak snaží držet basu s netradičně tvarovanými zrcátky, jež se můžou na první pohled jevit jako naprosto klasické napodobeniny „M3 designu“. Jenže opak je pravdou. Navzdory myšlence a tvarování zrcátek na dvojici paciček je ta dolní nezakončena. Rovněž sklíčko blinkrů umístěné po stranách je nezvykle rozměrné a roztažené. Zkrátka sympatická pozornost k detailu a originalitě, kterou Powertuning prostě umí.

Méně nápadu postrádají zadní světla FK s čirou optikou (přední si vystačila s mračítky), ale jejich přítomnosti si stejně jen stěží všimnete, protože se vám oči budou topit v slzách smíchu, které ve vás vyvolá čtveřice tlumičů výfuku. To asi aby každých 22 koní mohlo odfrkávat podle svého :-) Jasně, je to zbytečnost jak blázen, ale když děláte auto na vzhled, tak si holt nějakou tu kačku navíc žilou pustit musíte, ať už se jedná o sebevíc nepraktickou a nepotřebnou věc. Za důkaz můžeme hned použít neonové trubice OPTX žluté barvy, které autu v noci dodávají na „kchůl“ vzhledu…

Naštěstí úpravy interiéru už tak divoké nejsou. Výměna sedadel, koberců a nově potažený strop. To vše od Street Racers. Pak tu je také dlouhý zástup doplňků od Isotta, jako jsou výplně dveří, sportovně tvarovaný volant, hlavice řadící páky a její rámeček, nebo třeba ruční brzda. Co se nachází na trojici budíků umístěných na A-sloupku nám Oscar jaksi zapomněl sdělit, takže je jen na vaší fantazii, co si na jejich post dosadíte. Osobně bych se ale přimlouval za teplotu oleje, voltmetr a pro mě za mě třebas kompas ;-)

Tak jak se vám Oskarova třistasedma líbí? My soudíme, že je celkem podařená, tedy po stránce designu určitě. Škoda jen, že se pod kapotou nachází ne zrovna vražedný agregát, díky jehož výkonům působí některé úpravy jako peníze vyhozené do kanálu. I přesto v nás tohle auto zanechalo příjemný dojem: dáváme 7/10 bodů.